Senioři versus Junioři - Den D

 

Klikni

 

Zapomněli jste a nebo jste si již dříve nepřečetli o jaký souboj se jedná?

Ještě stále to můžete napravit kliknutím na sluníčko.

 

Dnes tady nastal den D a pomalu se také blížila hodina H.

Ráno jsme si ještě vyzkoušeli náš zpěv i hru na flétnu,

dokreslili poslední obrázky a vybrali ty nejzáludnější předměty,

které měly potrápit seniorské hlavičky.

 

 

Když jsme přemýšleli, jak a čím Seniory potěšit,

samozřejmě jsme přišli na písničky a onu hru na flétnu a keyboard,

ale přece jen jsme se chtěli trošku odlišit od jiných podobných "blahopřejných" akcí.

A tak každý jeden z nás namaloval "svému" Seniorovi obrázek pro radost.

 

A aby si mohl být jistý, že je to originál jen a jen pro něho,

na druhé straně objevil své jméno a krátký vzkaz autora obrázku.

 

"Paní Jiřinko, přeji Vám, abyste vyhrála".

"Karle, dobrou chuť k dnešnímu obědu".

"Paní Bohunko, to je brázek pro vás".

"Paní Drahoslavo, moc se na Vás těším".

 

Takovéto a podobné vzkazy se objevily na 60ti ze srdce malovaných obrázcích.

V seznamu křestních jmen se objevovala hlavně jména německá

(Hildegarda, Ita, Ervín, Ingrid, Gertruda, Helga...),

jména polská (Jadwiga, Felicyta...),

ale také často zapomenutá jména česká

(Miroslav, Florián, Žofie, Drahoslava, Jan, Pavel, Emílie...).

Tento soubor různorodých jmen nás zavedl do minulosti

a povídali jsme si proč jich je tam tolik německých.

Děti si okamžitě některá zatím jen jména přivlastnila

a hned o nich mluvily jako o holkách a klucích.

Vůbec je v tu chvíli nenapadlo, že ten kluk už může na světě být i sedmdesát let :o) 

 

Obrázky namalované, hry i zpěvy odzkoušené

a hlavně záludné předměty připraveny...

...nic nám tedy už nebránilo vydat se do boje a bránit svou daltoňáckou čest.

 

Byli jsme srdečně přivítáni a myslím si, že jsme si padli navzájem do oka.

Vypadalo to, jako bychom se znali už léta...

 

A pak to začalo.. jako první byli vyzváni Senioři,

aby obstáli ve zkoušce znalostí a dovedností o moderním světě.

Každý seniorský stůl dostal několik našich předmětů

a za pomocí zapisovatelky měli určit o jaké předměty se jedná a k čemu slouží.

Po určitém časovém intervalu se zase předměty posunuly o stůl dál.

 

Junioři poctivě stoly obcházeli a dávali rady a jen lehce napovídali :o)

Do toho ruchu a myšlenkového shonu se jali také rozdávat své obrázky.

 

Záludnost takové pošty spočívá v tom,

že musíte znát osobně adresáta, kdežto my jsme znali jen jejich jména.

A tak milým dětem nezbývalo nic jiného,

než se se Seniory seznamovat a vždy je požádat,

zda by je nasměrovali k paní Itě, Helence,

panu Ervínovi a všem ostatním, pro které měly poštu.

Hřejivý pocit vidět, jak jim taková pro mnohé obyčejná

a zbytečná pošta udělala velkou radost.

 

A pak skončil Seniorům jejich časový limit a začali jsme kontrolovat,

zda poznali všechny předměty, které měli předloženy.

Učitelský poznatek :o)

Ať je lidem osm nebo osmdesát, nikdy nečekají, až dostanou slovo,

ale budou svou odpověď vykřikovat a napovídat si. :o)))

 

Zjistili jsme, že paní Drahoslava je velký počítačový nadšenec,

a tak poznat flashku a vysvětlit k čemu slouží, jí,

k Ríšově zklamání, nedělalo problém. :o)

 

Bavili jsme se naprosto skvěle

a těšili se, až dojde na hádání předmětů z dávné minulosti.

 

 

A jak nám to šlo?

Určitě se podívejte na video pod článkem.

Možná byste i vy zaváhali nad způsobem užití některých předmětů.

Náš souboj skončil remízou a tak nezbývá než vyzvat druhou stranu k odvetě...

 

 Děti ještě čeká tvořivé psaní na zajímavé téma...,

ale to bude zatím překvapením :o)

A.Š.

 

 

Klikni